Historie

Kanárské ostrovy jsou podle mnohých vědců a badatelů staré již více jak 16 miliónů let. O jejich vzniku se po celá staletí vedly nevyřešené spory a dohady, nakonec se však přišlo na to, že ostrovy nevznikly potopením kontinentu ani odlomením od afrického pobřeží, jak si mnozí mysleli, ale vlivem sopečné erupce.

Mezi místními obyvateli se dokonce traduje i báj o vzniku těchto ostrovů, ve které se tvrdí, že se při zničení bájné Atlantidy, která se potopila výbuchem sopky, potopila do moře i celá její civilizace a katastrofu přežila jen jedna jediná bílá holubice. Ta vzlétla nad Atlantský oceán, a když viděla, jaká tragédie postihla její rodnou zem, uronila třináct slz, ze kterých později vyrostlo třináct krásných ostrovů.

Další dlouhé debaty se pak po celá staletí vedou také o místním původním obyvatelstvu. Nejstarší teorie totiž hovoří, že ostrovy poprvé osídlovali Afričané během raného neolitu. Novější názory však zase tvrdí, že ostrov začal být osidlován teprve až civilizací libyjskou. Které z těchto dvou řešení je však správné a zdali je vůbec jedno z nich správné, však můžeme jen hádat.

Ve 12. století objevili tyto ostrovy Arabové, po nich také janovští mořeplavci a roku 1334 Francouzi. O deset let později byly Kanárské ostrovy na příkaz papeže Klementa VI. připojeny ke Kastilii a později je pak obsadil šlechtic Jean de Béthencourt. Od roku 1495 jsou pod správou Španělska.

Téměř od počátku těchto ostrovů, museli zdejší obyvatelé odolávat nájezdům krvelačných pirátů a problémy jim dělaly i zdejší přírodní podmínky. Kritické pak bylo zejména 19. století, během kterého Kanárské ostrovy sužovala najednou nesnesitelná sucha, hladomor i sopečné výbuchy. I z toho se však ostrovy dostaly a v roce 1927 se rozdělily na dvě dodnes fungující provincie.